Křestní vyučování 6: Stůl Páně

1. Korintským 11,17-34

Večeře Páně

17Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. 18Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. 19Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. 20To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně. 21Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. 22Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 25Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ 26Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. 28Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. 29Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. 30To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. 31Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. 32Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. 34Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.

Je-li křest svátostí počátku, je Večeře Páně svátostí na cestu. Opakovaně soustředí náš život – život našeho společenství – na to podstatné, na naše východiska, sílu, cíle.

Jádro věci

Proč slavíme Večeři Páně?

Co Večeře Páně znamená a přináší?

Jaký způsob slavení je tedy nevhodný?

Jaký způsob oslavy je vhodný?

Křestní vyučování 5: Kristova církev

Efezským 4,1-6

Jedno tělo, jeden Duch

1Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali. 2Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce 3a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje. 4Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni, 5jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 6jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.

Následování Krista, jakkoli niterné a osobní, není sólovou záležitostí. Ve světě a před Bohem nestojíme jen každý sám za sebe, nýbrž jsme povoláni žít ve společenství s lidmi.
Proč existuje církev? Co vůbec je církev?

Co je církev?

Odkud pochází? V čem spočívá? K čemu tu je směřuje?
Jakými obrazy apoštol vyjadřuje povolání církve?
Z čeho smíme vycházet, k čemu jsme povoláni, co zůstáváme Božímu povolání dlužni?

Ef 1,20 – 2,7
(…) I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy (…), ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu
spolu s Kristem, když jsme byli
mrtvi pro své hříchy.

Ef 2,11-19
(.) aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho
nového člověka
, a tak nastolil pokoj (.) máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.

Ef 2,20-22
(…) v něm jste i vy společně
budování v duchovní příbytek Boží.

Ef 4,11-16
(.) .k budování Kristova těla,
až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna
Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (.) On je hlava, z něho
roste celé tělo.

Ef 5,22-33
(.) Nikdo nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev, vždyť jsme údy jeho těla. Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.

Křestní vyučování 4: Křesťanské povolání

Koloským 3,18 – 4,1

Bůh nikomu nestraní

18Ženy, poddávejte se svým mužům, jak se v Pánu sluší.
19Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim hrubí.
20Děti, poslouchejte vždy své rodiče – tak se to Pánu líbí.
21Otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství.
22Služebníci, poslouchejte vždy své pozemské pány. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale s upřímným srdcem a z úcty k Pánu. 23Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem. 24Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána; a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus. 25Odplata nespravedlivých však bude odpovídat jejich nespravedlnosti. Bůh nestraní nikomu.
4 1Páni, chovejte se k služebníkům spravedlivě a slušně. Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi.

„Jak chytře nám Pán Bůh přihrává všechny dobré skutky, k ruce, bohatě a vytrvale, jen je vykonat“ píše Luther v knížce O dobrých skutcích. „Po dobrých skutcích nemusíme složitě pátrat; a na ty ostatní, nápadné a náročné, svémyslné skutky, jako jsou zbožné poutě, stavby chrámů či odpustky, můžeme klidně zapomenout.“

Být lidmi na svém místě

Pro manžele
Ženy,
podřizujte se svým mužům,
jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.
Muži,
milujte své ženy a nechovejte
se k nim drsně.
Ef 5,21-33 | 1Pt 3,1-7

Pro rodiny
Děti,
poslouchejte ve všem své rodiče,
protože se to líbí Pánu.
Otcové,
neponižujte své děti,
aby nemalomyslněly.
Ef 6,1-4

Pro šéfy a podřízené
Otroci,
poslouchejte ve všem své pozemské
pány, nejen naoko, abyste se jim
po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce,
v bázni Páně. Cokoli děláte, dělejte
upřímně, jako by to nebylo lidem,
ale Pánu, s vědomím, že jako
odměnu dostanete podíl na jeho
království. Váš Pán je Kristus, jemu
sloužíte. Kdo se dopouští křivdy,
dostane za to odplatu. Náš Pán
nikomu nestraní.
A vy, páni,
dávejte otrokům, co jim spravedlivě
patří. Pamatujte, že i vy máte
Pána v nebi.
Ef 6,5-9 | 1Pt 3,18-25

Pro život ve společnosti
1Pt 2,13-17 | Ř 13,1-7

Zásadně
Ko 4,2 a Ef 6,10-18
1Pt 2,11 a 1Pt 3,8
1K 7,17-24 a 1K 13,1-7

Křestní vyučování 3: Odpuštění hříchů a křesťanská svoboda

Koloským 2,6-17

Prázdná filosofie

6Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. 7Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte.
8Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. 9V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, 10a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti.

Okázalá nábožnost

11V něm jste také obřezáni, a to obřízkou, již nelze vykonat ručně; jde o odložení tělesné přirozenosti, o obřízku Kristovu. 12Křtem jste spolu s ním pohřbeni; vírou v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, jste spolu s ním vzkříšeni.
13Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil nám všechny viny 14a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! 15V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!
16Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. 17Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu.

Křest nám připomíná, že náš život stojí na pevném a plně dostačujícím základu Kristova kříže a vzkříšení. Z něj pramení odpuštění hříchů i svoboda od falešných nároků na naše svědomí; tam začíná nový život. Z čeho nás Kristus osvobodil, co nám odpustil? A z čeho potřebujeme nově vysvobodit, co odpustit?

Osvobození dlužníci

Ježíš zemřel a z mrtvých vstal – zvítězil nad zotročujícími mocnostmi: hříchem, smrtí, ďáblem. Křest nám připomíná, že i my jsme zemřeli, v Kristu, a vírou že jsme v Kristu vstali ke svobodnému životu. Bůh je v Ježíši náš Vysvoboditel i Pán. A také síla k novému životu podle Ježíšova vzoru, podle Božích představ.

V Desateru (Exodus 20,1-17) najdeme základní požadavky. Pomyslná první tabule se týká Božích věcí…

    Jak zní naše obžaloba? Jaké je naše povolání?
1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu služby. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne.        
2. Nezobrazíš si Boha…        
3. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha.        
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.        
5. Cti svého otce i matku.        

Pomyslná druhá tabule se týká věcí mého bližního…

    Jak zní naše obžaloba? Jaké je naše povolání?
6. Nezabiješ.        
7. Nesesmilníš.        
8. Nepokradeš.        
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.        
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního…        

Jde pouze o „deset slov“, o dva jednoduché příkazy a osm prostých zákazů. Kdo je ale kdy dodržel? Co teď?!

Křestní vyučování 2: Trojjediný Bůh

1. Janův 4,7-16
7Milujme jedni druhé, milovaní – vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. 8Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska. 9V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. 10V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
11Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni druhé. 12Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a jeho láska v nás došla naplnění.
13Jak můžeme vědět, že zůstáváme v něm a on v nás? Podle toho, že nám dal díl svého Ducha. 14A my jsme viděli a svědčíme, že Otec poslal Syna, Spasitele světa. 15Kdokoli vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom přebývá Bůh a on v Bohu. 16A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí.
Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm.

Vzkříšený Ježíš, Pán nebe i země, pověřil své svědky, aby jeho nové učedníky křtili „ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,18-20). Kdo je tento Bůh, který na nás ve křtu vkládá své jméno a označuje nás tak za své? Pod jakouže vládu a do jakéhože společenství nás Kristus
uvádí? V koho to věříme, koho uctíváme, komu sloužíme, koho milujeme?

Kdo je náš Bůh?

Bůh se zjevuje a jedná v „trojtaktu“ lásky: Otec poslal svého Syna, aby byl spasitelem světa. Syn seslal Ducha svatého, aby nás posvětil ve víře a v lásce, aby nás vystrojil k dílu a modlitbě. Co pro nás znamená, že Bůh je Bůh trojjediný? Přemýšlejme o svém Stvořiteli, Spasiteli a Posvětiteli, o svém Otci, Bratru a Pánu. Jak ho vůbec můžeme poznávat? Východiskem pro naše obnovené křestní krédo může být Janova epištola, vodítkem a inspirací text apoštolského vyznání víry či slova, která (nejen) pro své děti klasicky formuloval M. Luther.

Bůh Otec

1. Janův 4,7-16 Apoštolské vyznání víry Malý katechismus
    Věřím v Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
Věřím, že Bůh stvořil mne
a všechna stvoření. Dal mi tělo
i duši, oči, uši a všechny údy, rozum a všecky smysly, a s tím vším mě neustále zachovává. Dal mi také oděv a obuv, jídlo a pití, dům
a domov, ženu a děti, pole,
dobytek a vše, co mám. Vším, co
potřebuji k udržení těla a života,
mě denně a štědře obdarovává.
Chrání mě před nebezpečím,
opatruje mě a zachovává od všeho zlého. To vše činí jedině z otcovské, božské dobrotivosti
a milosrdenství, bez jakýchkoli
mých zásluh a práv. Proto jsem
povinen mu za vše děkovat, jej
chválit, jemu sloužit a jeho
poslouchat.

Bůh Syn

1. Janův 4,7-16 Apoštolské vyznání víry Malý katechismus
    Věřím v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí na pravici Boha Otce
všemohoucího,
odkud přijde soudit živé a mrtvé.
Věřím, že Ježíš Kristus, pravý Bůh, Otcem od věčností zplozený, a také pravý člověk, zrozený z panny Marie, je můj Pán, který mne, ztraceného
a zavrženého člověka, spasil,
vykoupil a vysvobodil od všech
hříchů, od smrti a od moci ďábla;
a to ne zlatem ani stříbrem, ale
svou svatou a drahou krví, a svým utrpením bez viny a svou smrtí, abych se stal jeho vlastnictvím a žil pod jeho vládou v jeho království a jemu sloužil ve věčné
spravedlnosti, nevinnosti
a blaženosti; tak jak on vstal
z mrtvých, žije a kraluje na věky.

Bůh Duch Svatý

1. Janův 4,7-16 Apoštolské vyznání víry Malý katechismus
    Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování,
hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Věřím, že nemohu svým vlastním
rozumem a vlastní silou věřit
v Ježíše, svého Pána, ani k němu
přijít, ale že Duch svatý mě skrze
evangelium povolal, osvítil mě
svými dary, posvětil mě a zachoval v pravé víře.
Stejně tak celou křesťanskou církev na zemi povolává, shromažďuje, osvěcuje, posvěcuje a v jediné,
pravé víře při Ježíši Kristu
zachovává.
V této křesťanské církvi mně i všem věřícím každého dne štědře odpouští všechny hříchy,
v nejposlednější den mě i všechny mrtvé vzkřísí a mě a všechny věřící v Krista obdaří věčným životem.

Křestní vyučování 1: Náš velký příběh

Galatským 3,26-29
26Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. 27Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. 28Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. 29A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.

Křest je osobní, a zároveň veřejná záležitost. Křtem vstupuji do společenství pokřtěných – ve svém sboru, ve své církvi, v naší době a zemi, ale i v církvi minulosti a budoucnosti, u nás a po celém světě. Stávám se součástí Božího lidu napříč generacemi a národy, jednou z postav Božího příběhu, dědicem pokladů i zápasů izraelské víry, lásky a naděje. Vyberte z následujících oddílů aspoň některé a přemýšlejte nad svým křestním dědictvím.

Inventura křestního dědictví

Stvoření (Gn 1,26-28)

Bůh stvořil zemi, aby se stala domovem pro člověka. Člověk se stal správcem této země. Co to znamená pro nás?

Praotcové (Gn 12,1-3)

Bůh povolal Abrama z Uru na cestu do nové země, aby se namísto rodovým bůžkům klanil Stvořiteli světa.
V čem se podobáme praotcům?

Exodus (Ex 19,4-6)

Hospodin vyvedl Izraele z otročiny, zjevil mu své Jméno a daroval zákon. Izrael měl tvořit společenství, kde vládne spravedlnost a milosrdenství.
Co pro nás znamená izraelský exodus?

Proroci, modlitebníci, mudrci (Ž 1,1-3)

Proroci kritizovali izraelskou nevěru, ale slibovali i smířenou budoucnost. V modlitbách Izraelité hledali Boha uprostřed hojnosti i bídy, štěstí i zmatků. V Písmu, ve všelidské zkušenosti i v běhu světa hledali izraelští mudrci odpovědi na klíčové otázky lidského bytí a jednání.
Jak se mezi námi odráží živý neklid izraelské víry?

Židovství (Neh 9,36-37)

Izrael musel odejít ze své země; v cizině se nově učil důvěřovat Bohu. Po návratu domů Židé vybudovali nový chrám a v dalších staletích, rozděleni do různých hnutí, hledali, co znamená být Božím lidem: Saduceové žili obětní službou, farizeové zase posvěcením všedního dne, zákoníci
studiem Písma, esejci odloučením klášterního života a zelóti ozbrojeným bojem proti okupantům. Co z biblické víry je centrální pro nás? Jak hledáme společnou řeč?

Židé i Řekové (Ř 1,16)

Evangelium k vám přišlo od Židů oklikou přes Řeky – píše apoštol do Říma. Přišlo ze země izraelské prostřednictvím Nového zákona, napsaného řecky, s řeckou kulturou dialogu a zvídavosti, díky silnicím a globální moci římského impéria.
Co z toho žije mezi námi?

Národ, sbor, rodina (Zj 21,23-27)

Víra je Boží dar, z nebe na nás však nespadla. Našim předkům v 9. století kázali řečtí bratři Cyril a Metoděj. Od té doby u nás evangelium působí : díky mnichům a mniškám, kněžím , kazatelům nebo překladatelům Bible, díky jednotlivým křesťanům zapustilo u nás kořeny a vypůsobilo
mnoho dobrého. Někteří jeho svědkové, jako biskup Vojtěch či kněz a učitel Hus, dosvědčili evangelium vlastní krví; také Čeští Bratři museli pro víru mnoho vytrpět.
Od koho jsem evangelium slyšel já? A jaké je naše sborové dědictví?