Žalm 45

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Poučný žalm synů Korachových. Píseň o lásce.
2Půvabná píseň mi ze srdce plyne,
králi předkládám verše své
jazykem hbitým jak pero písaře:
3Ze všech lidí jsi nejkrásnější,
milostí kanou tvoje rty –
sám Bůh ti žehná navěky!
4Připevni, hrdino, k boku meč,
ukaž se v lesku a slávě své,
5v té slávě vítězně vyjeď do boje
za pravdy a pokory spravedlivou věc –
tvá pravice zmůže věci úžasné!
6Tvé šípy, králi, ostré jsou,
národy skolí před tebou,
srdce tvých soků zasáhnou!
7Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky,
žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
8Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš;
to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal
olejem radosti nad společníky tvé!
9Myrhou, aloí a kasií voní roucha tvá,
z paláců slonoviny se těšíš harfami.
10Dcery králů jsou mezi tvými skvosty,
po pravici ti stojí manželka
ofirským zlatem oděná.
11Poslyš, dcero, hleď a poslouchej:
Na svůj lid i na dům otce zapomeň,
12vždyť po tvé kráse touží král –
před ním se skloň, on je tvůj pán.
13I město Týr ti přinese dary,
velmoži národů se před tebou pokoří!
14Královská dcera ve vší slávě čeká v pokoji,
svůj šat má zlatem protkaný.
15V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní jdou panny, družičky – k tobě přichází!
16Radostný jásot je provází,
do králova paláce vstupují.
17Místo svých otců budeš mít děti;
učiníš je knížaty po celé zemi!
18Tvé jméno chci připomínat po všechna pokolení,
ať tě na věky věků chválí národy!

Žalm 44

1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.
2Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli,
co nám vyprávěli naši otcové –
o tom, cos konal v jejich dnech,
v těch starodávných dnech.
3Svou vlastní rukou jsi
vyhnal pohany, a je jsi usadil;
rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4Svým vlastním mečem tu zemi neovládli,
ve vlastní paži neměli vítězství;
tvá pravice to byla, paže tvá,
tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5Jenom ty, Bože, jsi můj Král,
ty nech vítězit Jákoba!
6S tebou jsme nepřátele drtili,
tvým jménem po útočnících šlapali.
7Ve vlastní luk jsem nevěřil,
nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8Tys nám dal nad nepřáteli vítězit,
naše protivníky jsi vždy zahanbil.
9Chlubili jsme se Bohem každý den,
stále jsme slavili jméno tvé! séla
10Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil,
nevytáhl jsi s vojsky našimi.
11Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli,
naši protivníci nás obrali!
12Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít,
rozehnal jsi nás mezi pohany.
13Za pakatel jsi svůj lid prodal,
o jejich cenu jsi nesmlouval!
14U našich sousedů vydals nás potupě,
všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy,
aby nad námi lidé třásli hlavami.
16Denně je přede mnou moje ostuda,
moji tvář hanba pokrývá,
17když slyším urážky a nadávky,
když se mi nepřátelé mstí!
18Když se nám to všechno dělo,
nezapomněli jsme na tebe,
nezradili jsme smlouvu tvou.
19Naše srdce se jinam neodvrátilo,
z tvé stezky nesešel náš krok.
20Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů,
halil jsi nás šerou temnotou!
21Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli,
jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22Cožpak by na to znalec tajemství srdce,
cožpak by na to Bůh nepřišel?
23Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli,
mají nás za ovce k zabití!
24Probuď se, Pane, proč ještě spíš?
Procitni, nezaháněj nás navěky!
25Proč ukrýváš svoji tvář,
nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
26Do prachu naše duše klesají,
naše těla leží na zemi.
27Povstaň a pomoz nám –
ať nás vykoupí láska tvá!

Žalm 43

1Zjednej mi právo, Bože,
buď mým obhájcem před bezbožným národem,
zachraň mě před lstivým a podlým člověkem!

2Jsi přece Bůh mé posily –
Proč jsi mě zapudil?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám stále chodit ve smutku?

3Sešli své světlo a věrnost svou –
ty mě povedou,
budou mě provázet k hoře tvé svatosti,
kde bydlíš ty.

4Tehdy přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, svému štěstí a radosti,
chválit tě budu na citeře,
Bože, můj Bože!
5Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!

Žalm 42

1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.
2Jako laň prahne po proudící vodě,
má duše prahne, Bože, po tobě!
3Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má:
Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?
4Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“
5Duše mě opouští,
když na to vzpomínám,
jak jsem se zástupy chodíval,
do Božího domu se s nimi ubíral
se zvučným jásotem a písní chval,
když o svátku se zástup radoval.
6Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat,
on je můj Bůh, má záchrana!
7Duše má je ve mně sklíčená,
proto na tebe vzpomínám
v kraji Jordánu a Hermonu,
na vršku Micaru.
8Hlubina se ozývá hlubině
ve hluku tvých peřejí,
všechny tvé vlny a tvé příboje
se valí přese mě.
9Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže,
v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane –
tak zní má modlitba k Bohu mého života!

10Zeptám se Boha, skály své:
Proč jen jsi na mě zapomněl?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám chodit ve smutku?

11V kostech mě drtí výsměch nepřátel,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“
12Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!