Žalm 75

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zpívaný žalm Asafův.
2Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy své!
6Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10Já se však budu navěky radovat,
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11„Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“

Žalm 74

1Poučný žalm Asafův.
Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
3Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
5Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
7Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
8V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
13Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
16Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc i slunce ty jsi umístil.
17Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.
18Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
21Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!

Žalm 73

1Žalm Asafův.
Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
2Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
3Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:
4Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
5Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
6Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
7Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
8Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
9Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
10Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
11když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
15Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:
18Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
19V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
20Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
22nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
25Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
26I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!

Žalm 72

1Pro Šalomouna.
Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
2Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
3Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
4Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!
5Ať žije dál po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
6Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
7Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.
8Ať panuje od moře až k moři,
od řeky Eufrat po světa kraj.
9Ať se mu klaní obyvatelé pouští,
jeho nepřátelé ať lížou prach!
10Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty,
králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.
11Ať se mu všichni králové klaní,
všechny národy ať slouží mu!
12Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí
a také ubožáka, jenž nemá pomoci.
13S nebohým chudákem bude mít soucit,
život chudákům zachrání.
14Vysvobodí je od křivdy a vydírání,
jejich krev totiž draze cení si!
15Ať žije král,
zlato ze Sáby ať mu dávají!
Ať se za něho stále modlí,
celý den ať mu žehnají!
16Ať hojnost obilí je vždy v zemi,
dokonce na horských vrcholcích!
Ať jeho klasy jak Libanon se vlní,
jeho města ať kvetou jak tráva na poli!
17Ať jeho jméno trvá navěky,
dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží!
Ať jsou v něm požehnány všechny národy,
za blaženého ať jej prohlásí!
18Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
19Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!
Amen! Amen!
20Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Žalm 71

1Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
7Mnozí mě mají za varovné znamení,
ty jsi však moje pevná skrýš.
8Kéž se má ústa tvou chválou naplní,
abych tě mohl celý den velebit!
9Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,
když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,
ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11Říkají: „Bůh ho opustil!
Hoňte a chyťte ho –
kdo by ho zachránil?!“
12Bože, nevzdaluj se mi,
Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí
ti, kdo proti mně chrlí žaloby!
Hanbou a potupou ať jsou přikryti
ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14Já zatím budu doufat bez ustání,
chválit tě budu víc a víc.
15Vyprávět budu o tvé spravedlnosti,
celý den mluvit o tvém spasení –
ač nevím ani, jak je vypočíst!
16Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství,
tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!
17Učils mě, Bože, od mládí,
až dosud vyprávím o tvých zázracích.
18Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím,
tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím,
o tvé moci než zpravím všechny potomky!
19Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin,
ohromné věci provádíš –
kdo je ti, Bože, podobný?
20Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,
k životu mě ale znovu navrátíš,
zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
21Mou vážnost znovu posílíš,
vrátíš se, abys mě utěšil.
22Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím,
zazpívám o tvé věrnosti,
na citeře ti žalmy zahraji,
Svatý izraelský!
23Radostně ti budou zpívat mé rty
i moje duše, kterou jsi vykoupil.
24Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit –
že byli zahanbeni, že se styděli
ti, kdo usilovali o mé neštěstí!

Žalm 70

1Pro předního zpěváka. Památeční žalm Davidův.
2Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
3Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!
4Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
5Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.
6Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!