Žalm 81

1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm Asafův.
2Zpívejte Bohu, naší síle,
k Bohu Jákobovu radostně volejte!
3Ať zazní hudba, zvučí tamburína,
líbezná loutna i citera!
4Zatrubte na roh při novoluní,
při úplňku, v den naší slavnosti!
5Tak zní ustanovení dané Izraeli,
tak to rozhodl Bůh Jákobův.
6Na svědectví to uložil Josefovi,
když vystoupil proti Egyptu.
Slyším hlas mně dosud neznámý:
7„Já jsem tvá záda zbavil břemene
a tvé ruce košů zednických.
8Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě,
vyslyšel jsem tě z mraků hromových,
vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla
9Slyš, lide můj, zapřísahám tě,
kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!
10Nesmíš mít žádného jiného boha,
cizímu bohu se neklaněj.
11Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě vyvedl ze země egyptské –
naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!
12Můj lid mě ale neposlouchal,
Izrael se mi nepoddal.
13Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti,
aby se řídili tím, co si vymyslí.
14Kéž by mě můj lid raději poslouchal,
kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!
15Rychle bych býval jejich soupeře srazil,
na jejich nepřátele bych ruku obrátil.
16Odpůrci Hospodina by se museli krčit,
jejich osud by se navěky zpečetil.
17Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic,
medem ze skály bych tě nasytil!“

Žalm 80

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“. Žalm Asafův.
2Pastýři Izraele, naslouchej,
jenž vodíš Josefa jako ovce své,
jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se!
3Před Efraimem, Benjamínem a Manasesem
probuď svoji moc,
přispěj nám na pomoc!
4Bože, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
5Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš
modlitby svého lidu s hněvem odmítat?
6Nakrmil jsi je chlebem pláče,
kalich slz plný jsi jim vypít dal.
7U našich sousedů vydals nás potupě,
každý náš nepřítel se nám vysmívá.
8Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
9Z Egypta přenesl jsi vinné révoví,
vyhnal jsi pohany, abys je zasadil.
10Místo jsi pro tu révu připravil,
zarostla celou zem, vpustila kořeny.
11Vysoké hory přikryl její stín,
ratolestmi zakryla cedry nejvyšší.
12Až k moři vyslala svoje výhonky,
její větévky až k Eufratu dosáhly.
13Proč jen jsi rozbořil zídku té vinice,
aby z ní každý kolemjdoucí trhat směl?
14Lesní kanci ji rozryli,
polní zvířata ji spásají!
15Bože zástupů, navrať se,
pohlédni z nebe, jen se podívej –
o tuto révu se postarej!
16Réva, již sázela tvá pravice,
ratolest, kterou sis pěstoval,
17posekána, spálena ohněm je,
od tvého hněvu umírá.
18Kéž je tvá ruka nad mužem tvé pravice,
nad lidským synem, jehož sis vychoval!
19Neopustíme tě už nikdy více;
oživ nás, ať můžeme tvé jméno uctívat!
20Hospodine Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!

Žalm 79

1Žalm Asafův.
Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!
2Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?
6Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
7za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!
8Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
9Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!
10Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
Ukaž pohanům před našima očima,
že krev tvých služebníků bude pomstěna!
11Nářek zajatých kéž k tobě dospěje –
odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!
12Našim sousedům sedmkrát naplň klín
urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!
13My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš,
navždy tě oslavovat budeme.
Na věky věků, stále dál
tvé chvály chceme zvěstovat!

Žalm 78

1Poučný žalm Asafův.

I.

Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.

2V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.

3Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.

4Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.

5Svědectví stvrdil Jákobovi,
Izraeli svěřil učení,
o kterém přikázal otcům našim,
aby je předávali synům svým,

6aby je poznalo budoucí pokolení,
i děti, jež se teprv narodí,
aby zas učily svoje potomky:

7Ať v Bohu skládají svoji naději,
ať nezapomínají, co učinil,
a dodržují jeho příkazy!

8Ať nejsou jako jejich otcové,
pokolení vzpurné a svéhlavé,
pokolení se srdcem nestálým
a s duchem Bohu nevěrným!

II.

9Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci,
v den bitvy se dali na útěk.

10Nedodrželi smlouvu Boží,
odmítli se řídit jeho Zákonem.

11Zapomněli na jeho mocné činy,
na zázraky, jež jim projevil.

12Před jejich otci konal zázraky,
v Egyptě, na poli soanském.

13Rozdělil moře, převedl je,
vody postavil jako hromady.

14Oblakem svým je vodil ve dne,
ohnivým světlem za nocí.

15Rozlomil skály v poušti,
jak z hlubin bezedných dal jim pít.

16Ze skály nechal potoky proudit,
jež v řeky rozvodnil.

17Oni však proti němu stále hřešili,
na poušti Nejvyššího dráždili!

III.

18Pokoušeli Boha v srdcích svých,
podle své chuti pokrm žádali.

19Mluvili proti Bohu se slovy:
„Copak Bůh prostře stůl na poušti?

20Udeřil sice do skály,
mohutným potokem vody tryskaly –
chleba nám ale dát jistě neumí,
může snad svému lidu maso opatřit?“

21Hospodin slyšel to a hněval se,
proti Jákobovi vzplanul plamenem,
vykypěl hněvem na Izrael.

22Ačkoli Bohu nevěřili
a nedoufali v jeho spasení,

23přesto dal příkaz oblakům shůry,
otevřel nebeské průduchy.

24Skrápěl je manou, aby jedli,
dal jim nebeské obilí!

25Lidé okusili andělský chleba,
poslal jim jídla dosyta!

26Východní vítr na nebi vát nechal,
vítr od jihu svou mocí hnal.

27Masem jak prachem zasypal je,
množstvím ptáků, jako je písku u moře.

28Doprostřed tábora je nechal padat,
na jejich stany kolem dokola.

29Jedli a hojně se nasytili,
dal jim to, po čem bažili.

30Ještě svou lačnost ani neukojili,
ještě měli jídlo v ústech svých,

31když Boží hněv vzkypěl proti nim!
Pobil mezi nimi ty nejvypasenější,
výkvět Izraele porazil!

IV.

32Oni však hřešili stůj co stůj
a nevěřili jeho zázrakům.
33Proto své dny skončili v marnosti,
když jejich léta zkrátil hrůzami.
34Když je však hubil, pilně ho hledali,
vraceli se a Boha sháněli.
35Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála,
jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36Pochlebování pak měli plná ústa
a na jazyku lži.
37Upřímní k němu nebyli v srdci,
jeho smlouvě byli nevěrní.
38On však byl soucitný – nezahladil je
a jejich viny stále odpouštěl.
Svůj hněv často odvracel od nich,
všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39Pamatoval na to, že jsou smrtelní,
vánek, jenž odvane a už se nevrátí.

V.

40Kolikrát jen ho v poušti dráždili,
jakou ho v pustině trápili bolestí!
41Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!
42Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
44Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!
45Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
46Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
47Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
48Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.
49Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
50Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
51V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
52Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.

53Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.

54Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.

55Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.

VI.

56Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!

VII.

67Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.

Žalm 77

1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.
2Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.

Žalm 76

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Zpívaný žalm Asafův.
2V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3Sálem si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých!
6Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!