Jeremjáš 17,1-18

17

Judovo odpadlictví

1„Hřích Judy je vepsán železným rydlem, diamantovým hrotem je vyryt na tabulích jejich srdcí, na rozích jejich oltářů! 2Jejich synové myslí jen na své oltáře, na své posvátné kůly u košatých stromů na vysokých kopcích 3i na horách v kraji. Vaše bohatství a všechny vaše poklady nechám padnout za kořist i s těmi vašimi výšinami kvůli hříchu páchanému po celém vašem území. 4Svou vlastní vinou přijdete o dědictví, které jsem vám dal. Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť jste roznítili plamen mého hněvu – a bude hořet navěky!“
5Tak praví Hospodin:
„Zlořečený, kdo spoléhá na člověka,
kdo se o smrtelníka opírá
a v srdci se odvrací od Hospodina.
6Je jako křoví někde na poušti –
necítí, když dobro přichází.
Žije ve vyprahlých koutech pustiny,
v solném kraji, kde se nebydlí.
7Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina
a jehož nadějí je Hospodin.
8Je jako strom zasazený u vody –
zapouští kořeny u řeky.
Nebojí se, když vedro přichází;
jeho listy se vždy zelenají,
v roce sucha nemá obavy
a nepřestává nést plody.“

9Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější,
je nenapravitelné – kdo mu rozumí?

10„Já Hospodin zpytuji srdce
a zkoumám lidská svědomí,
abych každému odplatil podle jeho cest,
tak jak za své skutky zaslouží.“

11Jako koroptev sedící na vejcích,
která jí nepatří,
tak je ten, kdo si hromadí
nepoctivý zisk.
Opustí je totiž v půlce života
a na konci bude za hlupáka.

12Trůn slávy, od počátku vyvýšený,
je místo naší svatyně.
13Naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí,
propadnou hanbě.
Ti, kdo se od tebe odvracejí,
budou zapsáni v prachu země,
protože Hospodina opustili,
ten pramen vody živé.
14Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,
zachraň mě, a budu zachráněn –
má chvála patří tobě!
15Hle, říkají mi:
„Co je s tím Hospodinovým slovem?
Tak ať se tedy splní!“
16Nestál jsem o to, být tvým pastýřem,
nepřál jsem si ten hrozný den.
Ty víš, co mi vyšlo ze rtů,
leží to před tebou.
17Nebuď mi postrachem –
jsi mé útočiště ve zlý den!
18Ať jsou zahanbeni, kdo mě pronásledují,
a mně ať se hanba vyhýbá.
Ať jsou to oni, kdo se děsí,
a neděsím se já.
Jen na ně přiveď ten zlý den,
dvojnásobnou ranou rozdrť je!

Jeremjáš 16,1-21

16

Jste horší než vaši otcové

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Neber si ženu a neměj na tomto místě syny ani dcery. 3Neboť toto praví Hospodin o dětech zde narozených a o matkách, které je porodily, a o otcích, kteří je v této zemi zplodili: 4Zemřou strašlivou smrtí. Nikdo je neopláče ani nepohřbí, takže zůstanou ležet jako hnůj na zemi. Meč a hlad s nimi skoncuje a na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.“
5Tak praví Hospodin: „Nevcházej do domu smutku, nechoď truchlit a neoplakávej je, neboť od tohoto lidu odejmu svůj pokoj, svou lásku i soucit, praví Hospodin. 6V této zemi pomřou velcí i malí. Nebudou pohřbeni ani oplakáni, nikdo si kvůli nim nebude dělat smuteční jizvy ani holit hlavy. 7Nikdo neuspořádá smuteční hostinu k útěše těch, kdo truchlí nad mrtvým; ti, kdo ztratili otce či matku, nedostanou napít z poháru útěchy.
8Nevcházej také do domu, kde vystrojili hody. Nesedej si k nim, abys pojedl a popil, 9neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, před vašima očima a za vašich dnů na tomto místě nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty.
10Až tomuto lidu vyřídíš všechna tato slova, namítnou ti: ‚Proč proti nám Hospodin vyhlásil tak hrozné neštěstí? Čím jsme se provinili? Copak jsme proti Hospodinu, svému Bohu, spáchali nějaký hřích?‘ 11Odpověz jim: ‚Už vaši otcové mě opustili, praví Hospodin. Následovali cizí bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mě však opustili a můj Zákon nedodržovali. 12A vy jste ještě horší než vaši otcové. Hle, každý se řídíte svým zarputilým a zlým srdcem, místo abyste poslouchali mě. 13Proto vás z této země odvrhnu do země, kterou jste neznali vy ani vaši otcové. Tam budete sloužit cizím bohům dnem i nocí, neboť už se nad vámi neslituji.‘“

Příslib návratu

14„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se nebude přísahat: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘ 15ale: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze země na severu a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Přivedu je totiž zpátky do vlasti, kterou jsem dal jejich otcům.
16Hle, pošlu mnoho rybářů, praví Hospodin, aby je chytali jako ryby. Potom zas pošlu mnoho lovců, aby je lovili po všech horách a návrších a v puklinách mezi skalami. 17Všechny jejich cesty mám na očích; přede mnou se neschovají, před mýma očima neskryjí svůj hřích. 18Nejprve jim tedy dvojnásobně odplatím za jejich vinu a za jejich hřích, protože mou zemi znesvětili mrtvolami svých hnusných model a mé dědictví zaplnili svými ohavnostmi.“
19Hospodine, má sílo a má pevnosti,
mé útočiště v den soužení,
od konců světa k tobě přijdou národy
se slovy:
Naši otcové zdědili samé lži,
marnost a holé nesmysly.
20Copak si člověk může vyrobit bohy?
Žádní bozi to nebyli!
21„Hle, tentokrát je to nechám pochopit, ukážu jim svou sílu a hrdinství, aby poznali, že mám jméno Hospodin.“

Jeremjáš 15,10-21

Budeš mými ústy

10Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –
muž, který má s celou zemí svár a při!
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,
a přesto mi všichni zlořečí.
11Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení. 12Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem? 13Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území. 14Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“
15Hospodine, ty rozumíš,
vzpomeň si na mě, ke mně přijď,
pomsti se za mě
na mých pronásledovatelích!
Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –
považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!
16Jakmile tvá slova přišla,
ihned jsem je sněd,
tvá slova mě potěšila,
vnesla radost do srdce.
Hospodine, Bože zástupů,
patřím přece tobě!
17Nesedávám s těmi, kdo se veselí,
neoslavuji s nimi.
Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil
a naplnil mě nevolí.
18Proč má bolest nikdy nekončí,
proč se má hrozná rána nechce zahojit?
Stal ses mi zdrojem zklamání –
copak jsi potok bez vody?
19Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. 20Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin. 21Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“

Jeremjáš 15,1-9

15

Jsem unaven soucitem

1Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou! 2Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:
Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo pod meč, ten pod meč,
kdo do hladu, bude hladovět
a kdo do zajetí, bude odvlečen.
3Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili. 4Kvůli tomu, co judský král Menašem, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země.
5Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?
Kdo se nad tebou ustrne?
Kdo se zastaví zeptat se,
jak ti je?
6Opustil jsi mě, praví Hospodin,
odešel jsi pryč.
Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;
soucitem už jsem unaven!
7Budu je převívat vidlemi jako obilí
ve městech po celé zemi.
Připravím je o děti, zahubím svůj lid,
neboť se od svých cest neodvrátili.
8Proto jejich vdovy rozmnožím
více než písek v mořích.
V poledne na ně přivedu zhoubce,
na matky i na mládence;
znenadání na ně uvalím
hrůzu a zděšení.
9I matka sedmi dětí zchřadne
u konce s dechem,
za bílého dne jí zajde slunce,
v hanbě se bude stydět.
Ty, kdo přežijí, pak vydám meči
před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“

Jeremjáš 14,11-22

Nemodli se za tento lid

11Hospodin mi řekl: „Nemodli se za tento lid, za jeho blahobyt. 12Ani když se budou postit, nevyslyším jejich volání. Ani když přinesou zápalné a moučné oběti, nenajdu v nich zalíbení. Mečem, hladem a morem s nimi skoncuji.“
13„Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Proroci jim přece říkají: ‚Nezakusíte meč, hlad na vás nepřijde! Na tomto místě vás jistě obdařím pravým pokojem.‘“
14„Ti proroci mým jménem prorokují lži,“ řekl mi na to Hospodin. „Já jsem je neposlal, nic jsem jim nesvěřil ani jsem s nimi nemluvil. Prorokují vám lživá vidění, nicotné věštby a vymyšlené podvody.
15Nuže, toto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují mým jménem, ačkoli jsem je neposlal, a kteří tvrdí, že na tuto zemi nepřijde meč a hlad: Sami ti proroci zajdou mečem a hladem!
16Lid, kterému prorokují, pak bude ležet v ulicích Jeruzaléma poražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí – je ani jejich ženy, jejich syny ani dcery. Tak na ně vyliji jejich neštěstí.“

Nezavrhuj nás!

17„Vyřiď jim tato slova:
Dnem i nocí mi z očí kanou slzy,
nejdou zastavit.
Má panenská dcera je těžce zraněná,
bolestná rána můj lid postihla.

18Jdu-li do kraje, hle – mečem pobití,
vejdu-li do města, hle – vyčerpaní hlady!
Proroci i kněží v celé zemi
vedou své řemeslo a nic netuší.“

19To jsi opravdu Judu zavrhl?
Cítíš takový odpor k Sionu?
Proč jsi nás tolik bil,
že se nemůžeme uzdravit?
Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
20Uznáváme, Hospodine, jak jsme zlí;
naši otcové se provinili
a i my jsme proti tobě hřešili.
21Kvůli svému jménu nás nezavrhuj,
nepotupuj svůj slavný trůn!
Pamatuj na svou smlouvu s námi,
neruš ji!
22Umí snad modly národů dávat déšť?
Prší snad z nebe samo od sebe?
Ne, Hospodine, Bože náš, to ty!
V tebe skládáme naději,
jsi to ty, kdo vše působí!

Jeremjáš 14,1-10

14

Sucho v zemi

1Slovo Hospodinovo, které Jeremiáš dostal ohledně sucha:
2„Juda truchlí,
jeho města chátrají.
Oplakávají zemi,
z Jeruzaléma stoupá křik.
3Velmoži své sluhy pro vodu posílají;
chodí k nádržím,
ale ty jsou bez vody.
Vracejí se s prázdnými vědry;
zklamáni a zahanbeni
skrývají hlavu v dlaních.
4Půda je rozpukaná,
protože v zemi neprší;
rolníci proto samým zklamáním
skrývají hlavu v dlaních.
5I ta laň opouští v kraji mláďata,
protože zeleň zmizela.
6Divocí osli stojí na holých návrších
a větří jako šakali;
napínají zrak, až jim selhává,
protože tráva zmizela.“
7Naše viny nás, Hospodine, usvědčují,
kvůli svému jménu ale zasáhni!
Mnohokrát jsme se odvrátili,
proti tobě jsme hřešili.
8Ach, naděje Izraele,
náš Spasiteli v čase soužení!
Proč se k této zemi chováš jako cizinec,
jako poutník, co se jen na noc zastaví?

9Proč se chováš jako zaskočený člověk,
jako bojovník, co nedovede zachránit?
Jsi přece, Hospodine, vprostřed nás!
Tobě patříme!
Neopouštěj nás!

10Toto praví Hospodin o tomto lidu:
„Tak rádi se toulají,
nohy si vůbec nešetří!
Proto v nich Hospodin nemá zalíbení;
nyní si připomene jejich viny
a ztrestá jejich hřích.“