Jeremjáš 50,21-30

21Vzhůru na Merataim (tu zemi Dvojí vzpoury)!
I na ty, kdo bydlí v Pekodu (tom kraji Zúčtování)!
Za nimi! Pobij je jako proklaté, praví Hospodin,
udělej vše, co jsem ti nařídil!

22Zemí se šíří rachot války,
strašné ničení.

23Jak je roztlučeno, jak je rozbito
kladivo drtící celou zem!
Jak jen mohl být Babylon
mezi národy tak zpustošen!

24Políčil jsem na tebe a byl jsi lapen –
ani jsi o tom, Babylone, nevěděl.
Byl jsi dopaden a byl jsi chycen,
protože ses s Hospodinem pustil do boje.

25Hospodin otevřel svoji zbrojnici
a zbraně svého hněvu vynesl.
Hospodin, Pán zástupů, má totiž práci
v zemi Chaldejců.

26Přitáhněte na něj zdáli,
zotvírejte jeho sýpky,
shrňte vše na hromady!
Zničte to město jako proklaté,
ať z něj nezůstane ani ostatek!

27Pobijte jim všechny býky,
na jatka je pošlete.
Běda jim! Přišel jejich den,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!

28Slyšíš? To uprchlíci vyvázlí z Babylonie na Sionu zvěstují, že Hospodin, náš Bůh, se pomstil, že se pomstil za svůj chrám.

29Svolejte na Babylon střelce,
všechny, kdo napínají luk!
Rozbijte tábor kolem něj,
ať nemá úniku!
Odplaťte mu jeho skutky,
proveďte mu vše, co sám prováděl!
Vždyť se k Hospodinu choval drze,
ke Svatému Izraele!

30Proto jeho mládenci padnou v ulicích
a všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin.

Jeremjáš 50,1-20

50

Slovo o Babylonu

1Slovo, které Hospodin promluvil skrze proroka Jeremiáše o Babylonu, o zemi Chaldejců:

2„Oznamte národům, ohlaste tu zvěst,
zvedněte korouhev a zvěstujte,
nenechte si to pro sebe:
Dobyt je Babylon,
Bél je zostuzen,
Marduk hroutí se!
Jeho sochy jsou zostuzeny,
jeho hnusné modly se zhroutily!

3Přitáhl na něj národ severní,
obrátí jeho zemi v spoušť.
Zůstanou bez obyvatele –
lidé i zvěř se dají na útěk.

4V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, přijdou synové Izraele spolu se syny Judy; budou přicházet v pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha.
5Budou se vyptávat na cestu k Sionu a zamíří k němu. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, na kterou nikdy nezapomenou.

6Můj lid byl ztracené stádo svedené svými pastýři, kteří je vláčeli mezi horami. Trmáceli se po horách a po kopcích; zapomněli, kde je místo jejich odpočinutí.
7Všichni, kdo je našli, je hltali; jejich nepřátelé si říkali: ‚Jsme nevinní! To oni zhřešili proti Hospodinu, své pravé pastvině, proti Hospodinu, naději svých otců.‘

8Utečte z Babylonu!
Opusťte zemi Chaldejců!
Vyrazte jako berani před ovcemi!

9Hle, už probouzím, už vedu proti Babylonu
srocení mocných národů ze země severní.
Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou;
jejich šípy jak zdatní bojovníci
se s prázdnou nevrátí.

10Babylonie padne za kořist;
všichni její plenitelé se nasytí,
praví Hospodin.

11Jen se radujte, jen jásejte,
vy, kdo drancujete mé dědictví.
Jen poskakujte jako kravka na trávě,
řehtejte si jako hřebci mohutní.

12Vaše matka se ale zastydí,
vaše rodička se bude hanbou červenat.
Hle, bude poslední mezi národy –
pustina, poušť a suchopár!

13Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu,
všichni ji zcela opustí.
Každý, kdo půjde kolem Babylonu,
zhrozí se a užasne nad všemi jeho ranami.

14Obkličte Babylon ze všech stran,
všichni, kdo napínáte luk!
Střílejte na něj! Nešetřete šípy,
vždyť hřešil proti Hospodinu!

15Spusťte pokřik ze všech stran:
Už se vzdal!
Jeho bašty padly!
Hradby zbořeny!
Ano, toto je Hospodinova pomsta.
Pomstěte se na něm!
Proveďte mu to, co sám prováděl!

16Vyhlaďte z Babylonu rozsévače
i žence se srpy v čase žně!
Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem,
každý ať do své země uteče
před mečem utlačitele!

17Izrael je ztracená ovečka, kterou odehnali lvi. Nejprve ji požíral asyrský král a teď jí drtí kosti babylonský král Nabukadnezar.

18A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, zúčtuji s babylonským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyrským!
19Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu, aby se pásl na Karmelu i v Bášanu, aby se nasytil v efraimských horách i v kraji Gileád.

20V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, se bude na Izraeli hledat vina, ale nebude žádná; budou se hledat hříchy Judy, ale nebudou nalezeny. Těm, které zachovám, totiž odpustím.

Jeremjáš 49,23-39

Slovo o Damašku

23O Damašku:
„Chamát i Arpád leží v hanbě,
neboť zlou zprávu slyšeli;
zmítají se hrůzou jako moře,
jež nelze utišit.

24Damašek slábne,
zachvácen děsem se dává na útěk,
jak rodička je sevřen v bolestech.

25Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti,
to město radosti!

26Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích,
všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin zástupů.

27Zapálím na damašských hradbách oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“

Slovo o Kedaru a Chasoru

28Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil):
„Vzhůru! Do boje proti Kedaru!
Zahubte syny Východu!

29Stany i stáda jim budou vzaty,
stanové plachty i všechny věci.
Jejich velbloudi budou odvedeni pryč,
‚Hrůza všude kolem!‘ –
tak na ně lidé zakřičí.

30Rychle! Dejte se na útěk!
Chacorští, skryjte se v dolině!
praví Hospodin.
Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám,
už na vás vymýšlí svůj plán.

31Vzhůru! Do boje proti národu,
jenž žije v pohodlí a poklidu!
praví Hospodin.
Nemají vrata ani závory,
žijí o samotě, v bezpečí.

32Jejich velbloudi jim budou uloupeni,
jejich obrovská stáda budou kořistí.
Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran,
praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad!

33Chacor se stane doupětem šakalů,
věčnou pustinou.
Nebude zde už nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.“

Slovo o Elamu

34Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu.

35Tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, lámu luk Elamu –
jeho hlavní sílu!

36Přivedu na Elam čtyři vichry
ze čtyř nebeských stran
a těmi vichry ho všude rozmetám,
takže nezbude ani jeden národ,
kam elamští utečenci nepřijdou.

37Vyděsím Elam před jeho nepřáteli,
před těmi, kdo pasou po jejich životě.
Uvedu na ně neštěstí,
svůj planoucí hněv, praví Hospodin.
Pošlu za nimi meč,
abych je vyhladil.

38Ustanovím svůj trůn nad Elamem,
abych odtud hubil krále i velmože,
praví Hospodin.

39V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“

Jeremjáš 49,1-22

49

Slovo o Amonu

1Toto praví Hospodin o Amoncích:
„Copak Izrael nemá děti?
Copak nemá žádné dědice?
Proč tedy Moloch dědí po Gádovi
a jeho lid tam bydlí ve městech?

2Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin.

3Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben,
obyvatelky Raby, bědujte,
oblečte pytel a kvílejte,
mezi hradbami sem tam běhejte!
Moloch odejde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.

4Chlubíš se svými pláněmi?
Že je tvá pláň tak úrodná,
dcero nevěrná?
Spoléháš na své poklady,
prý: ‚Kdo by mě napadal?‘

5Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli.

6Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“

Slovo o Edomu

7Toto praví Hospodin zástupů o Edomu:
„Copak už není moudrost v Temanu?
Přišli rozvážní o rozum?
Je jejich moudrost k ničemu?

8Obraťte se a utečte!
Dedanští, skryjte se v dolině!
Na Ezaua totiž přivedu neštěstí
v čas, kdy s ním zúčtuji.

9Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky.
Přepadnou-li tě v noci zloději,
vezmou jen to, co budou chtít.

10Já však Ezaua svléknu donaha,
odhalím jeho úkryty, už se neschová!
Jeho děti i příbuzní budou zničeni,
nezbude mu soused, jenž by ho oslovil:

11‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít,
tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“

12Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ!
13Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“

14Od Hospodina jsem slyšel zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
Šikujte se! Vzhůru k útoku!
Válčete proti Edomu!

15„Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
mezi lidmi budeš v opovržení.

16Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ,
a pýcha tvého srdce.
V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí,
obsadils horské vrcholy.
I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil,
i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin.

17Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly.

18Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.

19Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Edomce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“

20Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.

21Rachot jejich pádu otřese zemí,
až k Rudému moři se ponese jejich křik.

22Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se,
nad Bosrou křídla rozestře!
Srdce edomských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.

Jeremjáš 48,28-47

28Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!
Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
29Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o tom, jak se chová pyšně a zpupně,
jaké má srdce naduté.
30Znám, praví Hospodin, jeho vztek;
jeho chlubení je však falešné –
na nic se nezmůže!
31A proto oplakávám Moáb,
pro celý Moáb naříkám,
nad muži z Kir-cheresu lkám.
32Nad tebou pláču, révo Sibmy,
tak jako pláče Jaezer.
Tvé výhonky až k moři dosahovaly,
k Mrtvému moři, až po Jaezer;
teď ale na tvé zralé hrozny,
na tvé vinobraní vpadl ničitel!
33Zmizelo veselí a jásot v zahradách
po celé zemi moábské.
Víno jsem z lisů odebral,
s veselým křikem už se nešlape –
ten křik už není jásotem!
34Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. 35Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
36Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,
nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,
vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
37Každá hlava oholena,
všechen vous ostříhán,
všechny ruce samá jizva
a pytlovina přes bedra.

38Na všech moábských střechách,
na náměstích jen samé truchlení.
Roztříštím Moáb jako džbán,
který už nikdo nechce, praví Hospodin.

39Tolik střepů! Tolik kvílení!
Moáb se v hanbě zády obrací.
Moáb už budí jenom posměšky
k výstraze všemu okolí.

40Tak praví Hospodin:
Hle, orel se vrhá na Moáb,
už nad ním křídla prostírá!

41Města padnou do zajetí,
pevnosti budou dobyty.
Srdce moábských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.

42Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,
neboť se vzpínal proti Hospodinu.

43Strach a prach a past
na vás, obyvatelé Moábu!
praví Hospodin.

44Kdo před tím strachem bude utíkat,
padne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Přivedu totiž na Moáb
čas zúčtování, praví Hospodin.

45Ve stínu Chešbonu se zastaví
vyčerpaní běženci.
Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,
z domu Sichonova plamen,
jenž pohltí skráně Moábu,
lebky těch pyšných křiklounů.

46Běda tobě, Moábe!
Lid Kemošův zahyne.
Tví synové půjdou do zajetí,
tvé dcery pryč do vyhnanství.

47V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“
Zde končí soud nad Moábem.

Jeremjáš 48,1-27

48

Slovo o Moábu

1Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:
„Běda městu Nebó – bude zničeno!
Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,
ta pevnost bude troskou hanebnou.
2Moábu už žádná chlouba nezbyla,
v Chešbonu se na něj chystá pohroma:
‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘
I ty, Madmene, budeš umlčen,
už jde po tobě meč!
3Z Choronaim je slyšet křik:
Zkáza, hrozné neštěstí!
4Moáb je rozdrcen,
zní nářek maličkých.
5Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
ve stráních u Choronaim
nad tou zkázou křičí úzkostí:
6‚Utečte! Život si zachraňte!
Přežijte jako křoví v pustině!‘

7Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,
i ty sám budeš dobyt.
Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.

8Na každé město přitáhne zhoubce,
neunikne mu žádné z nich.
Celá pláň zahyne, rovina zajde,
jak řekl Hospodin.

9Posypte Moáb solí,
vždyť bude obrácen v trosky!
Z jeho měst zbudou sutiny,
kde nikdo nebydlí.

10Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!
Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11Moáb si odmalička žil v pohodlí,
jak víno nad sedlinou měl svůj klid.
Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,
nemusel odejít do vyhnanství.
A proto chutná tak jako vždy,
jeho vůně se nemění.
12Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí. 13Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘.
14Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,
muži připravení do boje‘?
15Moáb bude zahuben,
jeho města vzata útokem.
Výkvět jeho mladých padne při porážce,
praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.
16Zkáza Moábu se přiblížila,
řítí se na něj záhuba.

17Litujte ho všichni okolo,
všichni, kdo znáte jeho slovutnost:
‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,
hůl, jež se skvěla nádherou!‘

18Dolů ze slávy, v prachu usedni,
trůnící Dcero dibonská!
Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,
rozbořil tvé pevnosti.

19Postav se na cestě a vyhlížej,
obyvatelko města Aroer.
Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,
říkej: ‚Co se to děje?‘
20Moáb se stydí, jak je rozdrcen.
Naříkejte a kvílejte!
Podél Arnonu oznamujte:
Moáb je zahuben!
21Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat, 22na Dibon, Nebó i Bet-diblataim, 23na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon, 24na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená. 25Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.

26Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!
27Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?