Žalm 78

1Poučný žalm Asafův.

I.

Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.

2V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.

3Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.

4Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.

5Svědectví stvrdil Jákobovi,
Izraeli svěřil učení,
o kterém přikázal otcům našim,
aby je předávali synům svým,

6aby je poznalo budoucí pokolení,
i děti, jež se teprv narodí,
aby zas učily svoje potomky:

7Ať v Bohu skládají svoji naději,
ať nezapomínají, co učinil,
a dodržují jeho příkazy!

8Ať nejsou jako jejich otcové,
pokolení vzpurné a svéhlavé,
pokolení se srdcem nestálým
a s duchem Bohu nevěrným!

II.

9Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci,
v den bitvy se dali na útěk.

10Nedodrželi smlouvu Boží,
odmítli se řídit jeho Zákonem.

11Zapomněli na jeho mocné činy,
na zázraky, jež jim projevil.

12Před jejich otci konal zázraky,
v Egyptě, na poli soanském.

13Rozdělil moře, převedl je,
vody postavil jako hromady.

14Oblakem svým je vodil ve dne,
ohnivým světlem za nocí.

15Rozlomil skály v poušti,
jak z hlubin bezedných dal jim pít.

16Ze skály nechal potoky proudit,
jež v řeky rozvodnil.

17Oni však proti němu stále hřešili,
na poušti Nejvyššího dráždili!

III.

18Pokoušeli Boha v srdcích svých,
podle své chuti pokrm žádali.

19Mluvili proti Bohu se slovy:
„Copak Bůh prostře stůl na poušti?

20Udeřil sice do skály,
mohutným potokem vody tryskaly –
chleba nám ale dát jistě neumí,
může snad svému lidu maso opatřit?“

21Hospodin slyšel to a hněval se,
proti Jákobovi vzplanul plamenem,
vykypěl hněvem na Izrael.

22Ačkoli Bohu nevěřili
a nedoufali v jeho spasení,

23přesto dal příkaz oblakům shůry,
otevřel nebeské průduchy.

24Skrápěl je manou, aby jedli,
dal jim nebeské obilí!

25Lidé okusili andělský chleba,
poslal jim jídla dosyta!

26Východní vítr na nebi vát nechal,
vítr od jihu svou mocí hnal.

27Masem jak prachem zasypal je,
množstvím ptáků, jako je písku u moře.

28Doprostřed tábora je nechal padat,
na jejich stany kolem dokola.

29Jedli a hojně se nasytili,
dal jim to, po čem bažili.

30Ještě svou lačnost ani neukojili,
ještě měli jídlo v ústech svých,

31když Boží hněv vzkypěl proti nim!
Pobil mezi nimi ty nejvypasenější,
výkvět Izraele porazil!

IV.

32Oni však hřešili stůj co stůj
a nevěřili jeho zázrakům.
33Proto své dny skončili v marnosti,
když jejich léta zkrátil hrůzami.
34Když je však hubil, pilně ho hledali,
vraceli se a Boha sháněli.
35Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála,
jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36Pochlebování pak měli plná ústa
a na jazyku lži.
37Upřímní k němu nebyli v srdci,
jeho smlouvě byli nevěrní.
38On však byl soucitný – nezahladil je
a jejich viny stále odpouštěl.
Svůj hněv často odvracel od nich,
všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39Pamatoval na to, že jsou smrtelní,
vánek, jenž odvane a už se nevrátí.

V.

40Kolikrát jen ho v poušti dráždili,
jakou ho v pustině trápili bolestí!
41Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!
42Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
44Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!
45Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
46Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
47Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
48Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.
49Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
50Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
51V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
52Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.

53Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.

54Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.

55Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.

VI.

56Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!

VII.

67Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.

Žalm 77

1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.
2Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.

Žalm 76

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Zpívaný žalm Asafův.
2V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3Sálem si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých!
6Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!

Prosba o podporu

Děkujeme všem, kdo se akce 40 dní s Biblí účastní i v tomto roce a doufáme, že tento web a facebooková stránka poskytuje užitečnou podporu v pravidelném čtení a sdílení. Tento web byl vytvořen jako podpora nejprve jen v rámci CB Kladno, ale jeho působnost je nyní širší.

V CB Kladno nyní stavíme novou modlitebnu, u které bychom chtěli, aby sloužila celému městu a okolí nejen v neděli – stejně jako používáme naší současnou (již méně vyhovující) budovu po celý týden. Potřebujeme Vaší pomoc – zvažte prosím modlitby, případně i finanční podporu. Mimo přímého daru na účet 333444005/2010 v jakékoliv výši se můžete zúčastnit závodu nebo si zakoupit virtuální materiál. Děkujeme!

Křestní vyučování 6: Stůl Páně

1. Korintským 11,17-34

Večeře Páně

17Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. 18Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. 19Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. 20To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně. 21Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. 22Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 25Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ 26Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. 28Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. 29Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. 30To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. 31Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. 32Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. 34Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.

Je-li křest svátostí počátku, je Večeře Páně svátostí na cestu. Opakovaně soustředí náš život – život našeho společenství – na to podstatné, na naše východiska, sílu, cíle.

Jádro věci

Proč slavíme Večeři Páně?

Co Večeře Páně znamená a přináší?

Jaký způsob slavení je tedy nevhodný?

Jaký způsob oslavy je vhodný?

Žalm 75

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zpívaný žalm Asafův.
2Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy své!
6Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10Já se však budu navěky radovat,
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11„Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“