Jeremjáš 20,7-18

Oheň v kostech

7Sváděl jsi mě, Hospodine,
a já se nechal svést.
Zmocnil ses mě
a zdolals mě.
Vysmívají se mi celé dny,
každý má ze mě legraci.

8Křičím, kdykoli promluvím,
vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“
Slovo Hospodinovo mi přináší
celé dny hanbu a posměšky.

9Říkám si:
„Už se o něm ani nezmíním,
jeho jménem už nepromluvím!“
Jeho slovo mi ale hoří v srdci,
je jako oheň v mých kostech zavřený;
nemohu ho v sobě zadržet,
neovládnu se!
10Od tolika lidí slyším nařčení:
„Hrůza všude kolem, Magor-misaviv!
Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“
Všichni mí přátelé čekají na můj pád:
„Třeba se nechá nachytat –
pak se ho zmocníme,
pak se mu pomstíme!“
11Hospodin je ale se mnou,
ten udatný bojovník,
a tak ti, kteří mě pronásledují,
padnou a nic nezmohou.
Pro jejich neúspěch je stihne hanba,
věčná nezapomenutelná potupa.
12Hospodine zástupů,
jenž spravedlivé zkoušíš
a vidíš do srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při.
13Zpívejte Hospodinu,
vzdejte mu chválu!
On zachraňuje život ubohému
z rukou zločinců.
14Ať je zlořečený den,
kdy jsem byl narozen!
Den, kdy mě matka rodila,
ať není požehnán!
15Ať je zlořečený ten,
kdo mému otci oznámil:
„Narodil se ti chlapec,“
a naplnil ho radostí.
16Ať ten muž skončí tak jako města,
jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.
Ať zrána slyší naříkavý pláč
a v poledne bojový pokřik!
17Proč mě nezabil ještě v lůně,
aby se mi matka stala hrobem
a břicho jí zůstalo navždy těhotné?
18Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?
Abych zakoušel jen trápení a žal?
Aby mi život v hanbě vyprchal?

Jeremjáš 19,1–20,6

19

Rozbitý džbán

1Hospodin řekl toto: „Jdi a kup od hrnčíře hliněný džbán. Vezmi s sebou několik stařešinů z lidu i z kněží 2a vyjdi Branou střepů do údolí Ben-hinom. Tam volej slova, která ti řeknu. 3Volej: ‚Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judy i obyvatelé Jeruzaléma! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, dopustím na toto místo takové neštěstí, že to nikomu, kdo o tom uslyší, nepřestane znít v uších.
4To proto, že mě opustili a toto místo mi odcizili. Pálili zde kadidlo cizím bohům, které neznali sami ani jejich otcové, ba ani judští králové, a naplnili toto místo krví nevinných. 5Vystavěli také obětiště Baalovi, aby tam spalovali své vlastní děti jako zápalné oběti Baalovi – to jsem jim přece nepřikázal, o tom jsem nemluvil, to mi nepřišlo ani na mysl!
6A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se tomuto místu ne-bude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění. 7Na tomto místě zmařím záměry Judských a Jeruzalémských. Nechám je před jejich nepřáteli padnout mečem v ruce těch, kdo pasou po jejich životě. Jejich mrtvolami nakrmím ptáky a divou zvěř. 8Nechám toto město budit děs a posměch. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. 9Nechám je jíst maso jejich vlastních synů a maso jejich vlastních dcer. V tom zoufalém sevření svých nepřátel, kteří pasou po jejich životě, se budou požírat navzájem.‘
10Potom onen džbán rozbij před muži, kteří šli s tebou, 11a řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Jako když se rozbije hliněná nádoba a už se nedá opravit, tak rozbiji tento lid i toto město. A v Tofetu se bude pohřbívat, protože jinde už k pohřbívání nezbude místo. 12Tak naložím s tímto místem, praví Hospodin, i s těmi, kdo tu žijí. Způsobím, že toto město bude vypadat jako Tofet. 13Jeruzalémské domy i paláce judských králů budou stejně nečisté jako toto místo, Tofet – všechny domy, na jejichž střechách se pálilo kadidlo celému tomu nebeskému zástupu a kde se konaly úlitby cizím bohům.‘“

Hrůza všude kolem

14Když se pak Jeremiáš vrátil z Tofetu, kam jej Hospodin poslal prorokovat, postavil se na nádvoří Hospodinova domu a promluvil ke všemu lidu: 15„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Hle, přivádím na toto město a na všechna města v okolí veškeré zlo, před kterým jsem je varoval. Jsou totiž tvrdošíjní a nechtějí poslouchat má slova!“

20

1Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci, 2nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.
3Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem. 4Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem. 5Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu. 6A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“

Jeremjáš 18,1-23

18

Hrnčíř a hlína

1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2„Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“ 3Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu. 4Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.
5Tehdy dostal jsem slovo Hospodinovo: 6„Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele. 7Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím; 8pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim. 9Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím; 10pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.

11Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘
12Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“

13A proto tak praví Hospodin:
„Ptejte se mezi národy –
Kdo kdy co takového slyšel?
Panna izraelská provádí
tu nejhroznější věc!

14Mizí snad z pole kamení
nebo z Libanonu sníh?
Vysychají snad mezi horami
chladné bystřiny?

15Můj lid však na mě zapomněl,
pálí kadidlo marnostem!
Na svých cestách klopýtli,
na stezkách odvěkých,
a odešli jinou pěšinou,
cestou neupravenou.
16Jejich země proto bude budit děs,
navždy se nad ní bude syčet úžasem.
Každý, kdo tudy půjde,
se zhrozí a hlavou potřese.
17Jakoby větrem východním
je před protivníkem rozpráším.
V den, kdy přijde jejich bída,
ukážu jim záda, a ne tvář.“

Spiknutí proti Jeremiášovi

18Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“
19Všimni si mě, Hospodine,
slyš hlas mých odpůrců!
20To se má odplácet dobro zlem,
že na mě kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe
a přimlouval se za ně,
abych od nich odvracel tvůj hněv.
21Na jejich děti proto dopusť hlad,
vydej je meči napospas!
Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti,
jejich muži ať propadnou smrti,
jejich mladíci ať padnou mečem v boji!
22Z jejich domů ať se nářek ozývá,
až na ně náhle přivedeš útočníka –
vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili,
mé nohy chtěli chytit do pasti.
23Hospodine, ty sám víš
o všech jejich plánech, aby mě zabili.
Neodpouštěj jim jejich viny,
nepřehlížej jejich hřích!
Jen ať se před tebou skácejí;
v čase svého hněvu zakroč proti nim!

Jeremjáš 17,19-27

Svěťte sobotu!

19Hospodin ke mně promluvil: „Jdi a postav se do Brány synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové. Postav se do všech bran Jeruzaléma
20a řekni jim: Judští králové a všechen Judo, všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo!
21Tak praví Hospodin: Je-li vám život milý, neopovažujte se v sobotní den nosit náklady a přinášet je do jeruzalémských bran.
22Nevynášejte v sobotu nic ze svých domů a nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem to přikázal vašim otcům. 23Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali; tvrdošíjně odmítali slyšet a nedali se poučit.
24Pokud mě ale opravdu poslechnete, praví Hospodin, a přestanete v sobotu přinášet do bran tohoto města náklady, pokud budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci, 25pak budou branami tohoto města se svými velmoži vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních se svými velmoži, doprovázeni judskými muži i obyvateli Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky. 26Z judských měst, z okolí Jeruzaléma, z kraje Benjamín, z podhůří, z hor i z Negevu budou přicházet lidé se svými zápaly, obětmi, dary a vonnými kadidly, aby do Hospodinova domu přinesli oběť vděčnosti.
27Pokud mě však neposlechnete a nebudete světit sobotní den, pokud budete v sobotu nosit náklady a vcházet s nimi do bran Jeruzaléma, pak v jeho branách zapálím oheň, který pohltí jeruzalémské paláce a nezhasne!“

Jeremjáš 17,1-18

17

Judovo odpadlictví

1„Hřích Judy je vepsán železným rydlem, diamantovým hrotem je vyryt na tabulích jejich srdcí, na rozích jejich oltářů! 2Jejich synové myslí jen na své oltáře, na své posvátné kůly u košatých stromů na vysokých kopcích 3i na horách v kraji. Vaše bohatství a všechny vaše poklady nechám padnout za kořist i s těmi vašimi výšinami kvůli hříchu páchanému po celém vašem území. 4Svou vlastní vinou přijdete o dědictví, které jsem vám dal. Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť jste roznítili plamen mého hněvu – a bude hořet navěky!“
5Tak praví Hospodin:
„Zlořečený, kdo spoléhá na člověka,
kdo se o smrtelníka opírá
a v srdci se odvrací od Hospodina.
6Je jako křoví někde na poušti –
necítí, když dobro přichází.
Žije ve vyprahlých koutech pustiny,
v solném kraji, kde se nebydlí.
7Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina
a jehož nadějí je Hospodin.
8Je jako strom zasazený u vody –
zapouští kořeny u řeky.
Nebojí se, když vedro přichází;
jeho listy se vždy zelenají,
v roce sucha nemá obavy
a nepřestává nést plody.“

9Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější,
je nenapravitelné – kdo mu rozumí?

10„Já Hospodin zpytuji srdce
a zkoumám lidská svědomí,
abych každému odplatil podle jeho cest,
tak jak za své skutky zaslouží.“

11Jako koroptev sedící na vejcích,
která jí nepatří,
tak je ten, kdo si hromadí
nepoctivý zisk.
Opustí je totiž v půlce života
a na konci bude za hlupáka.

12Trůn slávy, od počátku vyvýšený,
je místo naší svatyně.
13Naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí,
propadnou hanbě.
Ti, kdo se od tebe odvracejí,
budou zapsáni v prachu země,
protože Hospodina opustili,
ten pramen vody živé.
14Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,
zachraň mě, a budu zachráněn –
má chvála patří tobě!
15Hle, říkají mi:
„Co je s tím Hospodinovým slovem?
Tak ať se tedy splní!“
16Nestál jsem o to, být tvým pastýřem,
nepřál jsem si ten hrozný den.
Ty víš, co mi vyšlo ze rtů,
leží to před tebou.
17Nebuď mi postrachem –
jsi mé útočiště ve zlý den!
18Ať jsou zahanbeni, kdo mě pronásledují,
a mně ať se hanba vyhýbá.
Ať jsou to oni, kdo se děsí,
a neděsím se já.
Jen na ně přiveď ten zlý den,
dvojnásobnou ranou rozdrť je!

Jeremjáš 16,1-21

16

Jste horší než vaši otcové

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Neber si ženu a neměj na tomto místě syny ani dcery. 3Neboť toto praví Hospodin o dětech zde narozených a o matkách, které je porodily, a o otcích, kteří je v této zemi zplodili: 4Zemřou strašlivou smrtí. Nikdo je neopláče ani nepohřbí, takže zůstanou ležet jako hnůj na zemi. Meč a hlad s nimi skoncuje a na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.“
5Tak praví Hospodin: „Nevcházej do domu smutku, nechoď truchlit a neoplakávej je, neboť od tohoto lidu odejmu svůj pokoj, svou lásku i soucit, praví Hospodin. 6V této zemi pomřou velcí i malí. Nebudou pohřbeni ani oplakáni, nikdo si kvůli nim nebude dělat smuteční jizvy ani holit hlavy. 7Nikdo neuspořádá smuteční hostinu k útěše těch, kdo truchlí nad mrtvým; ti, kdo ztratili otce či matku, nedostanou napít z poháru útěchy.
8Nevcházej také do domu, kde vystrojili hody. Nesedej si k nim, abys pojedl a popil, 9neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, před vašima očima a za vašich dnů na tomto místě nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty.
10Až tomuto lidu vyřídíš všechna tato slova, namítnou ti: ‚Proč proti nám Hospodin vyhlásil tak hrozné neštěstí? Čím jsme se provinili? Copak jsme proti Hospodinu, svému Bohu, spáchali nějaký hřích?‘ 11Odpověz jim: ‚Už vaši otcové mě opustili, praví Hospodin. Následovali cizí bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mě však opustili a můj Zákon nedodržovali. 12A vy jste ještě horší než vaši otcové. Hle, každý se řídíte svým zarputilým a zlým srdcem, místo abyste poslouchali mě. 13Proto vás z této země odvrhnu do země, kterou jste neznali vy ani vaši otcové. Tam budete sloužit cizím bohům dnem i nocí, neboť už se nad vámi neslituji.‘“

Příslib návratu

14„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se nebude přísahat: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘ 15ale: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze země na severu a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Přivedu je totiž zpátky do vlasti, kterou jsem dal jejich otcům.
16Hle, pošlu mnoho rybářů, praví Hospodin, aby je chytali jako ryby. Potom zas pošlu mnoho lovců, aby je lovili po všech horách a návrších a v puklinách mezi skalami. 17Všechny jejich cesty mám na očích; přede mnou se neschovají, před mýma očima neskryjí svůj hřích. 18Nejprve jim tedy dvojnásobně odplatím za jejich vinu a za jejich hřích, protože mou zemi znesvětili mrtvolami svých hnusných model a mé dědictví zaplnili svými ohavnostmi.“
19Hospodine, má sílo a má pevnosti,
mé útočiště v den soužení,
od konců světa k tobě přijdou národy
se slovy:
Naši otcové zdědili samé lži,
marnost a holé nesmysly.
20Copak si člověk může vyrobit bohy?
Žádní bozi to nebyli!
21„Hle, tentokrát je to nechám pochopit, ukážu jim svou sílu a hrdinství, aby poznali, že mám jméno Hospodin.“