Znamení času


5Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl: 6„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
7„Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?“
8„Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!‘ a ‚Přišel čas!‘ Nechoďte za nimi. 9Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec.“
10Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti království. 11Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.
12Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. 13To bude vaše příležitost ke svědectví. 14Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit. 15Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků. 16Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt. 17Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, 18ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí. 19Vydržte, a získáte život!“

Zkáza Jeruzaléma

20„Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza. 21Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města. 22Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno. 23Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu. 24Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“

Příchod Syna člověka

25„Na slunci, měsíci a hvězdách budou zvláštní úkazy. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem. 26Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat. 27Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. 28Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“
29Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy. 30Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto. 31Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království! 32Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. 33Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
34Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil 35jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. 36Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“
37Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská. 38Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.

1Žalm Davidův.

Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a celé nitro mé jeho svatému jménu!
2Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a nikdy nezapomeň na jeho odměnu!
3On ti všechny tvé viny odpouští,
on tě uzdravuje ze všech nemocí.
4On tě vykupuje od smrti v propasti,
on tě korunuje láskou a něžností.
5On štědře naplňuje tvé žádosti,
mládí ti obnovuje jako orlovi!
6Hospodin spravedlnost zjednává,
všem utlačeným k právu pomáhá.
7Své cesty Mojžíšovi poznat dal,
synům Izraele své skutky ukázal.
8Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý.
9Nevznáší stále výčitky,
nechová zlobu navěky.
10Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích,
neodplácí nám podle našich vin.
11Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí.
12Jako je od západu východ vzdálený,
tak vzdálil od nás naše přestupky.
13Jako je otec k dětem laskavý,
tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!

14On přece ví, z čeho jsme složeni,
to, že jsme prach, si nosí v paměti.

15Vždyť jako tráva trvá smrtelník,
jak polní kvítí kvete si.

16Poryvem větru ale mizí pryč,
nezbude památky, kde dříve byl.

17Hospodinova láska trvá odevždy,
navždy zůstane s jeho ctiteli.
Jeho spravedlnost bude i s vnoučaty

18těch, kdo jeho smlouvu dodrží,
kdo pamatují plnit jeho příkazy.

19Hospodin ustavil svůj trůn na nebi,
svou královskou mocí vládne nade vším!

20Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé,
vy mocní hrdinové, kteří jeho slovo konáte,
vy, kteří jeho slovo plníte poslušně!
21Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy,
vy, jeho služebníci, kteří jste mu po vůli!
22Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho stvoření,
všude tam, kam sahá jeho vládnutí!
Dobrořeč duše má Hospodinu!

Čí je ten obraz?

20Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. 21Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. 22Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
23Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: 24„Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“
„Císařův,“ odpověděli.
25„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 26A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

Bůh je Bohem živých

27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: 28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. 29Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. 30Potom si ji vzal druhý, 31třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. 32Nakonec pak zemřela i ta žena. 33Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“
34Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. 36Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. 38On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“
39„Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. 40Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

Syn, nebo Pán?

41Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?
42Sám David říká v knize Žalmů:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
43než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘
44Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
45Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: 46„Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích 47a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

21

Dva haléřky

1Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny. 2Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, 3a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce. 4Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“

II.

13Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,

po všechna pokolení trvá tvá památka.
14Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
23národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!

III.

24Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
29Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě bude před tebou rozkvétat!

Král na oslíku


28Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. 29Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků 30se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 31Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. 33Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“
34„Pán ho potřebuje,“ odpověděli.
35Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. 36A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

37Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.
38Volali:
„Požehnaný král,
jenž přichází v Hospodinově jménu!
Pokoj na nebi
a sláva na výsostech!“
39V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
40Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

41Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: 42„Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. 43Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 44a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
45Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. 46„Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“
47Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. 48Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

20

Jakým právem

1Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší 2se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
3Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, 4byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“
5Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 6Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ 7Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“
8„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O zlých vinařích

9Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. 10V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. 11Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. 12Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.
13Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘ 14Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ 15Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili.
Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“
„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.
17Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným‘?
18Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“
19Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

1Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.

I.

2Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
5Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
6Od námahy mého kvílení
jsem na kost vyhublý!
7Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
8Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
9Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
11To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
12Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.