Na cestě do Emauz


13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, 14a povídali si o všem, co se stalo. 15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Dotkněte se mě

36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. 37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? 39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu tedy kus pečené ryby, 43on si ji vzal a pojedl před nimi.

Jste svědkové

44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. 46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. 47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. 48Vy jste toho svědkové. 49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.

IV.

34Potom nevyhladili národy,

o kterých jim to Hospodin poručil.
35Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!
36Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
37I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!
38Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!
39Svými skutky takto pošpinili se,
a svými činy smilnili.
40Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!
41Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
42Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.
43Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
44On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.
45Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
46Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.

V.

47Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!
48Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!
Haleluja!

Hrob ve skále


50Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, 51nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království. 52Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. 54Byl den příprav a blížil se začátek soboty.
55Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. 56Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.

24

Není tu, vstal!

1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. 2Našly však kámen odvalený od hrobu, 3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, 11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

1Haleluja!

Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

2Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?

3Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!

4Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!

5Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!

II.

6Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
7Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího dráždili.
8Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
9Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!
10Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
11Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
12Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.
13Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
14Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
15Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.
16Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
17Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
18Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!

III.

19Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
20Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!
21Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
22zázraky činil v zemi Chamově,
u Rudého moře věci předivné.
23Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.
24Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
25Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.
26Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
27že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.
28Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
29Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.
30Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
31Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.

32Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.

33V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.

Cesta k popravišti


26Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. 28Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. 29Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘
30Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘
a kopcům: ‚Skryjte nás!‘
31Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

Golgota

32K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. 33Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. 34Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.
35Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“
36Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 37a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ 38Visel nad ním totiž nápis:
TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
39Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“
40Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 41ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“
42Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
43Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
44Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 45Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. 46Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.
47Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ 48Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. 49Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.

24Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil,

bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!

25Nechal je nenávidět jeho lid,
na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.

III.

26Poslal k nim svého služebníka Mojžíše
se svým vyvoleným, Áronem.
27Ti jim předváděli jeho znamení,
v Chamově zemi konali zázraky!
28Poslal tmu a přišlo zatmění,
jeho příkazům se totiž vzepřeli.
29Jejich vody ve krev obrátil,
zahubil všechny ryby v nich.
30Jejich země se hemžila žabami –
byly i v královských ložnicích!
31Na jeho rozkaz mouchy přilétly,
po celé říši byli komáři.
32Místo deště je zasypal kroupami,
nad jejich zemí se blesky míhaly.
33Potloukl jejich révu i jejich fíkoví,
po celé jejich říši stromy roztříštil!
34Na jeho rozkaz přilétly kobylky,
nemožné bylo spočítat housenky!
35Sežraly jim v zemi všechny rostliny,
pohltily vše, co půda urodí.
36Všechno prvorozené pak v té zemi bil,
všechen výkvět mládí jim zahubil.
37Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem,
v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
38Z jejich odchodu měli radost v Egyptě,
strach z Izraele totiž svíral je!

IV.

39Rozestřel oblak, aby jim dal stín,
noc jim svým ohněm prozářil.
40Na jejich žádost dal jim křepelky,
sytil je svým chlebem nebeským.
41Otevřel skálu, vody vytryskly,
proudem se valily po poušti!
42Pamatoval na to, co svatě zaslíbil
svému služebníku Abrahamovi.
43Svůj lid tehdy vyvedl s veselím,
svoje vyvolené s jásáním!
44Potom jim daroval země pohanů,
dědičně získali úsilí národů,
45aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.
Haleluja!