Jeremjáš 48,1-27

48

Slovo o Moábu

1Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:
„Běda městu Nebó – bude zničeno!
Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,
ta pevnost bude troskou hanebnou.
2Moábu už žádná chlouba nezbyla,
v Chešbonu se na něj chystá pohroma:
‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘
I ty, Madmene, budeš umlčen,
už jde po tobě meč!
3Z Choronaim je slyšet křik:
Zkáza, hrozné neštěstí!
4Moáb je rozdrcen,
zní nářek maličkých.
5Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
ve stráních u Choronaim
nad tou zkázou křičí úzkostí:
6‚Utečte! Život si zachraňte!
Přežijte jako křoví v pustině!‘

7Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,
i ty sám budeš dobyt.
Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.

8Na každé město přitáhne zhoubce,
neunikne mu žádné z nich.
Celá pláň zahyne, rovina zajde,
jak řekl Hospodin.

9Posypte Moáb solí,
vždyť bude obrácen v trosky!
Z jeho měst zbudou sutiny,
kde nikdo nebydlí.

10Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!
Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11Moáb si odmalička žil v pohodlí,
jak víno nad sedlinou měl svůj klid.
Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,
nemusel odejít do vyhnanství.
A proto chutná tak jako vždy,
jeho vůně se nemění.
12Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí. 13Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘.
14Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,
muži připravení do boje‘?
15Moáb bude zahuben,
jeho města vzata útokem.
Výkvět jeho mladých padne při porážce,
praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.
16Zkáza Moábu se přiblížila,
řítí se na něj záhuba.

17Litujte ho všichni okolo,
všichni, kdo znáte jeho slovutnost:
‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,
hůl, jež se skvěla nádherou!‘

18Dolů ze slávy, v prachu usedni,
trůnící Dcero dibonská!
Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,
rozbořil tvé pevnosti.

19Postav se na cestě a vyhlížej,
obyvatelko města Aroer.
Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,
říkej: ‚Co se to děje?‘
20Moáb se stydí, jak je rozdrcen.
Naříkejte a kvílejte!
Podél Arnonu oznamujte:
Moáb je zahuben!
21Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat, 22na Dibon, Nebó i Bet-diblataim, 23na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon, 24na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená. 25Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.

26Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!
27Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?

Jeremjáš 46,25 –47,7

25Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: „Hle, zúčtuji s Amonem, bohem Théb, s faraonem i s celým Egyptem, s jeho bohy i s jeho vladaři; zúčtuji s faraonem i s těmi, kdo v něj doufají.
26Vydám je do rukou těch, kdo pasou po jejich životě, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou jeho služebníků. Později však bude znovu osídlen tak jako v dávných dnech, praví Hospodin.

27Neboj se, můj služebníku Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.

28Neboj se, můj služebníku Jákobe,
vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozptýlil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“

47

Slovo o Filištínech

1Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o Filištínech předtím, než farao dobyl Gazu.
Tak praví Hospodin:
2„Hle, od severu stoupá hladina,
řeka vystupuje z koryta!
Zaplaví zemi i všechno na ní,
města i s obyvateli.
Lidé budou kvílet zděšením,
všichni obyvatelé země spustí křik
3před dusotem kopyt koní,
před lomozem jejich vozů,
před rachotem jejich kol.
Rodiče se neotočí na pomoc dětem,
ruce jim budou viset ochable,
4neboť už přišel den,
kdy všichni Filištíni budou zničeni.
Týru a Sidonu vyhubí,
co jim ze spojenců ještě zbývá.
Ano, Hospodin zničí Filištíny,
ty pozůstatky z ostrova Kréta.
5Gaza si pro smutek hlavu vyholí,
Aškelon bude umlčen.
Vy, kdo jste zbyli na pláni,
dokdy se budete drásat smutkem?
6‚Ach, meči Hospodinův, kdy už spočineš?
Vrať se do pochvy, ustaň a zastav se!‘
7Jak by však mohl spočinout,
když mu Hospodin poručil?
Poslal jej proti Aškelonu,
namířil jej proti pobřeží!“

Jeremjáš 46,1-24

46

Slovo o Egyptu

1Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o národech.
2Slovo o Egyptu – o vojsku egyptského vládce, faraona Nekó, když leželo u Karkemiše na řece Eufrat (kde je pak ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, babylonský král Nabukadnezar porazil):
3„Chystejte štíty, pavézy,
vzhůru do bitvy!
4Zapřahejte koně,
jezdci, do sedel!
Nastupte v přilbách,
kopí vyleštěná,
oblečte pancíře!
5Co to vidím?
V děsu ustupují,
jejich hrdinové sraženi,
zoufale prchají,
bez rozhlížení.
Hrůza všude kolem!
praví Hospodin.
6Ani nejrychlejší nemohou utéci,
neuniknou ani siláci.
Tam na severu, u řeky Eufrat,
vrávorají a padají!
7Kdo se to vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni?
8To Egypt se vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni.
Prý: ‚Vystoupím z břehů, zaplavím zemi,
zpustoším města i s obyvateli.‘

9Koně, vpřed!
Vozy, divoce vyrazte!
Vojáci, vzhůru do boje –
Habešané i Libyjci třímající štíty
spolu s Lydijci vyzbrojenými luky.
10Bude to den Hospodina, Pána zástupů,
den, kdy na svých nepřátelích vykoná odplatu.
Meč bude požírat, než se nasytí,
než jejich krví svou žízeň ukojí.
Hospodin, Pán zástupů, chystá obětní hody
u řeky Eufrat v zemi severní.
11Vyprav se do Gileádu pro balzám,
panno, dcero egyptská!
Nadarmo si léky hromadíš –
žádný tě nemůže uzdravit.
12Národy uslyší o tvém zahanbení,
tvůj nářek zemi naplní.
Hrdinové klopýtnou jedni přes druhé,
až padnou všichni společně.“
13Slovo, které Hospodin promluvil k proroku Jeremiášovi, když babylonský král Nabukadnezar přitáhl, aby zaútočil na Egypt:
14„Oznamte v Egyptě, v Migdolu ohlaste,
zvěstujte v Memfisu, v Dafné řekněte:
‚Nastup a připrav se,
všechny okolo hltá meč!‘
15Proč tvoji siláci leží pobiti?
Nemohou vstát, sráží je Hospodin.
16Budou padat zas a zas,
jeden přes druhého budou klopýtat.
Prý: ‚Pojďme utéct zpět ke svým lidem,
do rodné země před krutým mečem!‘
17Tam nazvou faraona, vládce Egypta:
‚Rámusil, co propásl svůj čas.‘
18Jakože jsem živ, praví Král,
který má jméno Hospodin zástupů:
Jako se Tábor vyjímá mezi horami,
jako se Karmel tyčí při moři,
tak jistě přichází útočník.
19Sbal si ranec jako vyhnanec,
ty, která bydlíš v Egyptě!
Z Memfisu totiž zbudou sutiny,
spáleniště, kde nikdo nebydlí.
20Egypt je jalovička překrásná,
od severu ji však ovád napadá.
21Žoldnéři ve službách Egypta
jsou jak vykrmená telata;
i oni se však dají na útěk,
obrátí se a prchnou společně.
Neobstojí – přišel den jejich běd,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!
22Jak prchající had Egypt zasyčí,
až na něj přitáhnou se svými oddíly,
až na něj přijdou se svými sekyrami
jako dřevorubci na dříví.
23Vykácejí jeho les, praví Hospodin,
jakkoli hustý předtím byl.
Bude jich víc než kobylek,
bude jich bezpočet.

24Zahanbena bude Dcera egyptská –
padne do rukou severního národa!“

Hospodin a národy (Jr 46)

Hospodin kraluje nejen nad Izraelem, ale také nad národy světa. Je i jejich soudcem, a také spasitelem. S lidem Izraelem mluví také o národech…
Podněty ke studiu a diskusi
– Jak se tu Hospodin národům – a svému lidu – představuje? Jakým právem s národy, a nejen se svým Izraelem, jedná?
– Porovnejte Boží soudy nad Egyptem se soudy nad Izraelem – jejich podobu a příčiny, Boží postoje…
– Co ze soudů nad Egyptem plyne pro Izraele?
– Proč obsahují prorocké knihy Starého zákona takové pasáže, „výroky proti národům“? Co si z nich měli izraelští čtenáři vzít? Co si z nich můžeme odnést my?
– Jedná Bůh i dnes s národy? Případně jak? Jaká je naše role uprostřed národa; a národů?

Jeremjáš 45,1-5

45

Slovo pro Barucha

1Slovo, které prorok Jeremiáš promluvil k Baruchovi, synu Neriášovu, poté, co ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, zapsal do knihy tato slova, která mu Jeremiáš diktoval. 2„Toto ti, Baruchu, říká Hospodin, Bůh Izraele. 3Myslíš si: ‚Běda mi! Hospodin mi k mé bolesti přidal trápení. Už jsem vyčerpán naříkáním a nedocházím úlevy.‘
4Hospodin mi řekl, abych ti vyřídil: Tak praví Hospodin – Hle, co jsem vybudoval, bořím, a co jsem zasadil, vykořeňuji – celou tuto zemi! 5A ty si žádáš veliké věci? Nežádej. Hle, na všechny smrtelníky dopustím neštěstí, praví Hospodin. Tobě však dám, že kamkoli půjdeš, zachráníš se a přežiješ.“

Jeremjáš 44,15-30

15Nato všichni muži (kteří věděli, že jejich ženy pálí kadidlo cizím bohům) i všechny přítomné ženy – celé to veliké shromáždění, všechen lid usazený v Dolním i Horním Egyptě – ti všichni Jeremiášovi odpověděli: 16„Nebudeme poslouchat, co nám říkáš Hospodinovým jménem! 17Naopak, budeme dělat všechno, k čemu jsme se zavázali: budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové i naši velmoži v judských městech a v ulicích Jeruzaléma. Tenkrát jsme měli jídla dosyta, bylo nám dobře a nic zlého se nám nedělo. 18Ale od té doby, co jsme přestali pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, máme všeho nedostatek a hyneme mečem a hladem.“
19A ženy dodaly: „Jistěže budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby. Copak jsme pekly ty koláčky s jejím obrazem a přinášely jí úlitby bez vědomí našich manželů?“
20Jeremiáš tedy všemu lidu, všem mužům i ženám, kteří mu takto odmlouvali, řekl: 21„A co ty kadidlové oběti, které jste v judských městech a jeruzalémských ulicích přinášeli vy i vaši otcové, vaši králové, vaši velmoži i prostý lid? Copak na to Hospodin nezapomněl? Bylo mu to snad lhostejné? 22Hospodin už to nemohl déle snést! To kvůli vašim zločinům a kvůli ohavnostem, jež jste páchali, teď z vaší země zbyly jen trosky budící děs a nadávky, kde se až dodnes nebydlí. 23To proto, že jste pálili kadidlo, že jste hřešili proti Hospodinu a že jste Hospodina neposlouchali a neřídili jste se jeho Zákonem, jeho pravidly a jeho výstrahami; proto vás postihlo toto neštěstí, které trvá až dodnes.“
24Potom Jeremiáš všemu lidu i všem ženám řekl: „Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Židé v Egyptě! 25Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vy a vaše ženy jste dělali, k čemu jste se sami zavázali. Prý: ‚Splníme sliby, jež jsme složili. Budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby.‘ Nuže, tak si ty své sliby plňte! Tak si je dodržujte!
26Slyšte však slovo Hospodinovo, všichni Židé v Egyptě. Hle, přísahám při svém velikém jménu, praví Hospodin: Mé jméno už nevysloví žádný Žid v celém Egyptě; nikdo z nich už neřekne: ‚Jakože je živ Panovník Hospodin!‘ 27Hle, budu nad nimi bdít, avšak ne v dobrém, ale ve zlém. Všichni Židé v Egyptě do posledního zemřou mečem a hladem. 28Do judské země se pak z Egypta vrátí jen hrstka těch, kdo meči uniknou. Všichni, kdo pozůstali z Judy, ale odešli bydlet do Egypta, poznají, čí slovo obstojí – zda mé, anebo jejich. 29A toto vám bude znamením, praví Hospodin: Na tomto místě s vámi zúčtuji. Tak poznáte, že má slova proti vám obstojí – k vašemu neštěstí.
30Tak praví Hospodin: Hle, faraona Chofru, vládce Egypta, vydám do rukou jeho nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jeho životě, tak jako jsem vydal judského krále Cidkiáše do rukou jeho nepřítele, babylonského krále Nabukadnezara, který pásl po jeho životě.“