II.

²⁴Kolik je, Hospodine, skutků tvých!

Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
²⁵Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
²⁶Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!
²⁷Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
²⁸Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
²⁹Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odjímáš –
navracejí se znovu v prach.
³⁰Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!
³¹Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
³²Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!
³³Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
³⁴Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
³⁵Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!
Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja!