Žalm 104,1-23

1Dobrořeč duše má Hospodinu!

I.

Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –

oděn jsi slávou a nádherou!
2Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
4Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!
5Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
6Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
7Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
8Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
9Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!
10Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
11všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!
14Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
15Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.
16Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
17Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
18Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků.
19Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
21Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
22S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
23Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *