Žalm 102,13-29

II.

13Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,

po všechna pokolení trvá tvá památka.
14Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
23národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!

III.

24Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
29Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě bude před tebou rozkvétat!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *