Žalm 78,40-72

V.

40Kolikrát jen ho v poušti dráždili,

jakou ho v pustině trápili bolestí!
41Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!
42Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
44Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!
45Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
46Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
47Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
48Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.
49Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
50Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
51V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
52Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.

53Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.

54Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.

55Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.

VI.

56Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!

VII.

67Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *