Jeremjáš 20,7-18

Oheň v kostech

7Sváděl jsi mě, Hospodine,
a já se nechal svést.
Zmocnil ses mě
a zdolals mě.
Vysmívají se mi celé dny,
každý má ze mě legraci.

8Křičím, kdykoli promluvím,
vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“
Slovo Hospodinovo mi přináší
celé dny hanbu a posměšky.

9Říkám si:
„Už se o něm ani nezmíním,
jeho jménem už nepromluvím!“
Jeho slovo mi ale hoří v srdci,
je jako oheň v mých kostech zavřený;
nemohu ho v sobě zadržet,
neovládnu se!
10Od tolika lidí slyším nařčení:
„Hrůza všude kolem, Magor-misaviv!
Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“
Všichni mí přátelé čekají na můj pád:
„Třeba se nechá nachytat –
pak se ho zmocníme,
pak se mu pomstíme!“
11Hospodin je ale se mnou,
ten udatný bojovník,
a tak ti, kteří mě pronásledují,
padnou a nic nezmohou.
Pro jejich neúspěch je stihne hanba,
věčná nezapomenutelná potupa.
12Hospodine zástupů,
jenž spravedlivé zkoušíš
a vidíš do srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při.
13Zpívejte Hospodinu,
vzdejte mu chválu!
On zachraňuje život ubohému
z rukou zločinců.
14Ať je zlořečený den,
kdy jsem byl narozen!
Den, kdy mě matka rodila,
ať není požehnán!
15Ať je zlořečený ten,
kdo mému otci oznámil:
„Narodil se ti chlapec,“
a naplnil ho radostí.
16Ať ten muž skončí tak jako města,
jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.
Ať zrána slyší naříkavý pláč
a v poledne bojový pokřik!
17Proč mě nezabil ještě v lůně,
aby se mi matka stala hrobem
a břicho jí zůstalo navždy těhotné?
18Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?
Abych zakoušel jen trápení a žal?
Aby mi život v hanbě vyprchal?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *