Žalm 74

1Poučný žalm Asafův.
Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
3Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
5Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
7Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
8V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
13Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
16Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc i slunce ty jsi umístil.
17Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.
18Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
21Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *